D-RAKIÁDA

Počasí nám opět přálo, takže v Aši na louce pod radarem sešlo odhadem 30 dětí a rodičů, aby změřili síly v pouštění draků. Dalo by se parafrázovat známé olympijské heslo – výš, déle a krásněji. To byly totiž hlavní soutěžní kategorie.

Tak tedy - slunce do nás sice pralo, ale větru moc nebylo. Tedy při zemi, protože jakmile se drak dostal do určité výšky, větry se dostavily. To dobře věděli již tradiční účastníci drakiád – rodina Žohových, kteří se za ta léta stali opravdovými dračími specialisty. S drakem klasického tvaru, tak jak ho známe z kreseb Josefa Lady, vystoupali odhadem do výšky 100m a drželi se tam po celou dobu.

Já, s Agáty igelitovým Krtečkem, jsem se držel asi ve 25 metrech (víc provázku jsme neměli). Nakonec se nám po 30 minutách poskakování vytrhl a uletěl. K Martinovi na zahradu.

Uznávám, že výkon to byl slabý, ale pro mě to byl pěkný zážitek – takhle dlouho jsem s drakem ještě nikdy nelétal.

Zato Kovaříkovi to měli trochu složitější. Když na louce vybalili svého igelitového něcojakoKrtečka, zjistili, že jim chybí celá konstrukce. Měli jen provázek a obrázek. Ale nevzdali to a jeli do města shánět nového. A přestože nikde už žádného nesehnali, dokázali si poradit – místo dřevěných konstrukčních prvků použili výztuhy do pohřebních květin. Ovšem pro draka to byl jeho poslední let, protože tohle prostě nerozchodil-tedy nerozletěl. Ale rozhodně mají body za snahu.

Na závěr akce jsme si opekli buřtíky, děti hrály společné hry a díky tomu množství zúčastněných tentokrát došlo spíš na stmelení našeho chebského dorostu než na navázání nových přátelství.

D-OROST TEAM.

VN