B2 je SPOLEČENSTVÍ křesťanů, které se hlásí
k baptistické tradici

 
6_2.jpg
 

V roce 1997


se skupina několika lidí z Chebu rozhodla vytvořit společenství, ve kterém by mohli nacházet vzájemné přijetí a lásku oni i lidé z jejich města.

Uvědomovali si vlastní nedokonalost a zranění nasbíraná za celý život. S nadějí v Krista, a v jeho ochotu sklánět se k člověku navzdory jeho nedokonalostem, se však odvážili začít hledat, co skutečně znamená být církví.


 

Víra
v Krista

 

nám bylo ukázáno, jak důležité je odpouštět a jak důležité je odpuštění také přijímat. Jsme nedokonalí a chybující lidé. Ale právě v naší nedokonalosti je to Kristus, kdo přichází a volá nás k sobě. Jedině on je tím, kolem koho se církev formuje. Jen jeho příběh nám může zjevit pravdu o nás samých a může se nakonec stát i naším příběhem.

Když společně přistupujeme k Večeři Páně, cvičíme se ve schopnosti odpouštět a odpuštění přijímat. Máme společenství, ve kterém se i drobná nedělní událost, jakou je Večeře Páně, stává příležitostí otevřít oči směrem k Hospodinu. Hospodin koná v tomto světě a my chceme být součástí Jeho konání. Pokud se naučíme odpouštět lidem shromážděným okolo Pánova stolu, můžeme se učit odpouštět i těm, kteří s námi sedí u stolu snídaňového či pracovního.

(texty jsou inspirovány dílem Stanleyho Hauerwase)

 

SRPEN 2019

 
 

nedávná 
kázání

archiv kázání

Untitled-4psd.jpg

V rámci baptistického kongregacionálního zřízení jsou si všichni ve společenství rovni, nemáme žádné hierarchické rozřazení. Rádi bychom však představili člověka, který u nás působí jako kazatel (farář). 

 

Martin Stepanenko

 

je kazatel, čtenář, běžec, teolog, překladatel, milovník čaje a kávy, se zájmem o rozhovor, ekumenu, rodinu, ekologii, klid, minimalismus, estetiku a všeobecný rozhled.

 
 

Na Kristu Martina uchvacuje připravenost jít člověku naproti i přes lidskou padlost. Martinovo vědomí jeho vlastní zlomenosti a křehkosti ho přivádí blíže ke Kristu. Doufá v uzdravení celého Božího stvoření. K druhým se snaží přistupovat s pokorou a ochotou naslouchat jejich životním příběhům. Věří, že naše hříšnost je prostor pro setkání s Boží milostí.

Inspirací jsou mu slova Jeana Vaniera: “My lidé jsme ve své podstatě všichni stejní. Všichni sdílíme totéž nalomené lidství. Všichni máme raněná a zranitelná srdce. Každý z nás potřebuje cítit, že pro někoho má hodnotu, že ho někdo chápe. Všichni potřebujeme pomoc.”