Krátké zamyšlení na květnou neděli od Marka Macáka

Připomínáme si dnes den, kdy se slavilo. Do Jeruzaléma přicházel Král. Po staletích očekávání, že konečně Bůh dokoná své dílo a nastolí svoje království, se to stalo. Muž, o kterém se povídalo, že je zaslíbeným zachráncem se blížil, a lidé byli celí bez sebe. Slovo o něm se rozšířilo a lidé chtěli být u toho. Po staletích římského útisku přišel zachránce, Bůh se konečně přizná ke svým zaslíbením a bude dobře! Haleluyeah!

Bůh seděl na oslovi a blížil se k městu. Lidé tleskali, křičeli, pokládali před něj zelený koberec na uvítanou. Bůh věděl, že se dějiny zkoncentrovaly do tohoto bodu, do týdne, který právě začínal. I sám Bůh slavil.

Musel to však prožívat rozporuplně. Bůh byl člověk. Jaké všechny lidské pocity se v něm musely hemžit při vědomí, co se ve skutečnosti děje? Bůh nešel splnit očekávání, šel naplnit svůj záměr. Slavící lidé budou za několik málo dnů možná ještě hlasitěji volat zklamáním a vztekem, aby se jej zbavili.

My, kteří jsme Jeho přátelé, víme, jak to dopadlo. Víme, že Bůh očekávání lidí nesplnil, a proto se stal jejich záchranou. Víme, že když jsme se vydali na cestu s ním, jdeme na kříž, kde umře mnohé v nás, a že pouze smrt, a pouze smrt s Ním, je bránou k životu a k našemu skutečnému Já, které se už nezná ani nechce znát bez Něj. To je cesta, na které jsme.

Díky Bohu nejsme ti, kteří provolávají v neděli "Sláva", jenom abychom v pátek křičeli "Ukřižujte jej už někdo, prosím!" Nejsme jimi, protože jsme se už setkali z realitou toho, že ve skutečnosti jsme i my stáli v obou zástupech, i proto že bylo splněno i naše přání, aby šel Bůh k čertu. Právě proto, že to o sobě víme, a on to ustál a přijal nás, můžeme žít a napodruhé jej vítat doopravdy. Vítat ne svoji představu toho, jak nás zachrání, ale svého Zachránce, ať nás povede k našemu novému Já-v-něm jakoukoliv cestou.

Bůh lidi překvapil, překvapil nás, a protože jsme mu dali svoje já, bude nás překvapovat ještě mnohokrát. Když se jej naučíme skutečně vítat do Jeruzaléma svého života, jednou se naše "haleluja" přestane měnit v "zabijte ho", a splyne se skutečným viděním toho, že toto JE Bůh, a že On JE cesta i život. Máme nepopsatelnou výhodu, že nestojíme v davu, který nevěděl, která bije, ale v zástupu svědků, kteří si tuto událost připomínají, s vědomím celé story i její podstaty. Sláva Bohu, který jde na kříž! Za nás, s námi, pro nás, ale ne bez nás. Thank you, Sir!